Lázeňství v sobě snoubí zdravotnictví a cestovní ruch. Lázeňské objekty byly v minulosti řízeny státními podniky, které podléhaly ministerstvu zdravotnictví. Lázeňští hosté - pacienti se chovají jako účastníci cestovního ruchu.

Lázeňství jsou také lidé, kteří službami (ubytovacími, stravovacími, balneologickými, rehabilitačními, dopravními, informačními zprostředkovatelskými apod.) - tedy svojí podnikatelskou činností - umožňují druhým lidem zúčastnit se lázeňství.
Z tohoto hlediska lázeňství vystupuje jako komplex ekonomických činností různých oborů a odvětví, které svými výkony zabezpečují uspokojování potřeb lázeňských hostů. Lázeňství stejně jako cestovní ruch není samostatným ekonomickým odvětvím, ale zasahuje prakticky do všech sfér ekonomického a sociálního života společnosti.
Lázeňství významným způsobem ovlivňuje zhruba dalších 5 oblastí:
• podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu,
• přispívá do platební bilance,
• tvoří příjmy státního rozpočtu,
• má vliv na příjmy rozpočtů regionů,
• příznivě působí na investiční aktivitu.

Charakteristika lázeňství
Lázeňství v Evropě je pojímáno jako součást cestovního ruchu a není v naprosté většině států ani samostatně statisticky sledováno. Lázeňství je možné rozdělit do dvou skupin, které se mnohdy vzájemně doplňují:
a) léčebné lázeňství - léčení je prováděno za pomoci přírodních léčivých zdrojů - naprostá většina našich lázní,
b) klimatické lázeňství - léčení je prováděno za pomoci klimatických podmínek (klimatické lázně se budují, zejména u moře a v horských a vysokohorských oblastech).
Lázeňství ve smyslu léčebného lázeňství je evropskou záležitostí. Jeho vývoj je úzce vázán na výskyt minerálních uhličitých vod. Je pravdou, že i dříve a jinde existovaly různé systémy koupelí, převážně horkých, avšak léčebné lázeňství v dnešním slova smyslu se vyvinulo v posledních staletích v Evropě a české země se na tomto vývoji podílely významnou měrou. Podle některých německých expertů je možné považovat za centrum světového lázeňství lázně v česko-bavorsko-saském příhraničí.
Význam lázeňství se liší podle jednotlivých etap vývoje lidské společnosti a rovněž podle zvyklostí daného regionu. V našich zemích lázeňství vždy soustřeďovalo funkce medicínské, ekonomické a společenské a jejich vzájemná váha v průběhu vývoje kolísala. V současné době je lázeňská léčba součástí léčebně preventivní péče, jako nezbytná součást zdravotní péče o pacienta. Úloha lázeňství je obtížně zastupitelná v léčbě řady chronických onemocnění, v prevenci přechodu nemocí do chronického stadia a vzniku komplikací, v rehabilitaci po závažných akutních onemocněních, operacích a úrazech. Více než doposud se lázeňství musí podílet na ovlivňování primárních rizikových faktorů, jako je nedostatek aktivního pohybu, kouření a v dnešní době stále nebezpečnější civilizační stress, dále musí reagovat na měnící se medicínskou potřebu obyvatelstva a musí odrážet změny v jeho zdravotním stavu, především v oblasti tzv. civilizačních chorob.

Pronikání zahraničních podnikatelských subjektů k nám
Na základě celospolečenských přeměn po roce 1989 byly lázně privatizovány a celá řada lázeňských objektů se vrátila původním majitelům, kteří mnohdy žijí v zahraničí. Do privatizace vstupovalo 22 lázeňských společností. Některé lázeňské podniky se v průběhu privatizace rozdělily na několik menších samostatných organizací, zejména v Karlových Varech. Počet lázeňských společností se od roku 1993 soustavně zvyšuje. K 31. 12. 1997 existovalo celkem 61 lázeňských společností v resortech zdravotnictví, obrany a vnitra (k 30. 4. 1999 již bylo 66 lázeňských společností).
Změna vlastnických poměrů s sebou přinesla i zájem zahraničního kapitálu o podnikání v lázeňství u nás. Zájem ze strany zahraničního kapitálu je především o Karlovy Vary a Mariánské Lázně. V současné době nejsou k dispozici přesné údaje o majetkových účastech zahraničních firem v našem lázeňství. Na základě osobních šetření je zřejmé, že největší majetkové účasti v lázních jsou z bývalých států SSSR. Lze předpokládat, že zájem zahraničních investorů o naše atraktivní lázně, ve kterých se léčí zahraniční hosté, bude i nadále výrazně stoupat.

Spolupráce v lázeňství se zahraničím - konkurenční prostředí
O širokých formách spolupráce mezi našimi lázeňskými společnostmi a zahraničními lze jen těžko hovořit. V minulosti byly na úrovni CK Balnea a ředitelství lázní navázány užší kontakty s lázněmi v Německu, Rakousku, Itálii a SSSR. S příchodem privatizace byly tyto kontakty přerušeny.
Od roku 1993, na základě podnětu Bavorského státního ministerstva pro územní rozvoj a otázky životního prostředí a Saského státního ministerstva pro životní prostředí a územní plánování a Ministerstva hospodářství České republiky, jsou vytvářeny předpoklady pro úzkou spolupráci v lázeňství ve společném příhraničí.
Ve společném bavorsko-sasko-českém pohraničí má lázeňství staletou tradici. Mimořádný rozvoj zaznamenaly lázně a lázeňská místa dané oblasti na konci minulého století, kdy značně vzrostla mezinárodní poptávka po nich v celé Evropě. Na základě rozdílných společenských podmínek se
v posledních desetiletích rozvíjely tyto lázně velmi rozdílným způsobem. Po znovusjednocení obou německých států a po otevření hranic s východoevropskými sousedy se nyní otevřely nové možnosti spolupráce a zároveň vznikla v tomto regionu i konkurence mezi jednotlivými lázeňskými městy.

Ve společném bavorsko-sasko-českém pohraničí se nacházejí následující lázeňská místa:
• na české straně - Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Lázně Kynžvart, Kyselka a Konstantinovy Lázně,
• na bavorské straně - Bad Alexandersbad, Bad Bernech, Rodack, Staffelstein, Bad Steben a Sibyllenbad,
• na saské straně - Bad Brambach, Bad Elster, Bad Schema, Wiesenbad a Wokenstein.

Kvantitativně jsou turisticky nejsilnější oblastí západní Čechy se známými lázněmi Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Z cca 29.000 lázeňských lůžek v lázních a lázeňských místech společného příhraničí připadá takřka 18 tisíc lůžek české straně.
V bavorské části je ubytovací struktura tvořena většinou malými a středními podniky. Největší turistickou nabídku vykazuje Staffelstein s 3.000 lůžky, následován Bad Stebenem s 2.500 lůžky, Bad Berneckem s 1.300 lůžky, Rodachem s 1.000 lůžky a Bad Alexandersbadem s 800 lůžky. V Neualbenrethu je nyní k dispozici zhruba 500 lůžek. Přechodná struktura panuje v sasském Vogtlandu v západních Krušných horách, ovšem je třeba uvážit, že také zde se počet lůžek od znovusjednocení obou německých států v důsledku centralizačních opatření značně snížil. V Bad Brambachu a Bad Elsteru dochází nyní k silným strukturálním přeměnám, v budoucnu lze ovšem očekávat trvalý růst jejich významu. Z celkem 1600 lůžek v Bad Elsteru a 600 lůžek v Bad Brambachu se nachází cca dvě třetiny na klinikách, jejichž pronájem je od znovusjednocení regulován trhem, což znamená, že jsou v současné době zcela nedostatečně vytíženy.

Význam lázeňství pro zdravotní péči
K 31. 12 1997 existovalo v České republice jen v resortu zdravotnictví 52 lázeňských zařízení (z toho 41 nestátních) s 19.751 lůžky. Do lázeňské péče pro dospělé bylo v roce 1997 přijato 206.368 pacientů, pro dorost 4.324 a pro děti 14.389 pacientů. Celkem byla poskytnuta lázeňská péče 225.081 pacientu. Oproti roku 1996 došlo ke zvýšení počtu přijatých pacientů o 6.851. Z celkového počtu lázeňských pacientů představovali pacienti na náklad zdravotního pojištění 65,8 %, pacienti tuzemci plně na vlastní náklady 9,1 % a cizinci 25,1 %. Vývoj počtu léčených pacientů v posledních letech ukazuje následující tabulka.

Celkový počet ošetřovacích dnů v lázeňských léčebnách činil 5.128.885, což je v porovnání s rokem 1996 o 7.046 ošetřovacích dnů méně. Průměrná ošetřovací doba u pacientů na náklad zdravotního pojištění byla 26,4 dne, u plně platících tuzemských pacientů 10,8 dne a u zahraničních pacientů 17,5 dne. Průměrnou ošetřovací dobou patříme k absolutní špičce, v západních státech se průměrná ošetřovací doba pohybuje pod 10 dnů.

V lázeňských léčebnách pro dospělé jsou nejčastější indikací nemoci pohybového ústrojí. Nejčastější indikace lázeňské léčby dospělých pacientů (na náklad zdravotního pojištění) v posledních letech byly (podíl v % z celkového počtu pacientů):

Tyto podíly jsou znázorněny v následném grafu:
U dorostu (na náklad zdravotního pojištění) jsou nejčastější indikací nemoci gynekologické, nemoci pohybového ústrojí a nemoci dýchacího ústrojí. Komplexní lázeňská péče pro dorost tvořila v letech 1995 – 1997 99,6 % - 99,8 %. Podíly jednotlivých chorob jsou uvedeny v další tabulce:

Podíl domácích dětských pacientů přijatých na komplexní lázeňskou péči se pohyboval v letech 1995 –1997 mezi 97,4 % - 99 %, zbývající část tvořili zahraniční pacienti. Nejčastější indikací u dětských pacientů jsou nemoci dýchacího ústrojí, jak ukazuje následující tabulka:
K 31. 12. 1997 bylo v České republice 9 lázeňských zařízení mimo resort zdravotnictví (vnitro, obrana) s 1.045 lůžky. Do lázeňské péče pro dospělé zde bylo přijato 10.618 pacientů, pro dorost 6 a pro děti 4 pacienti. Celkem byla v těchto zařízeních poskytnuta lázeňská péče 10.628 pacientům. Z celkového počtu představovali pacienti na náklad zdravotního pojištění 54,9 %, pacienti tuzemci plně na vlastní náklady 16,5 % a cizinci 28,6 %. Celkový počet ošetřovacích dnů v lázeňských léčebnách ostatních resortů (vnitra a obrany) činil 207.933. Průměrná ošetřovací doba u pacientů na náklad zdravotního pojištění byla 21,1 dne, u plně platících tuzemců 14,9 dne a u cizinců 19,1 dne. Nejčastější indikací u pacientů na náklad zdravotního pojištění, u plně platících pacientů i cizinců byly nemoci pohybového ústrojí.


Lázeňství a cestovní ruch
Lázeňská zařízení jsou významným zdrojem devizových příjmů od zahraničních lázeňských hostů. Průměrná doba pobytu zahraničního návštěvníka v roce 1997 v lázeňském zařízení činila v ČR 10,9 dne, z toho např. v jihočeském kraji 16,8 dne, v jihomoravském kraji 14,5 dne, severomoravském kraji 13,3 dne. Obdobný ukazatel za tři čtvrtletí roku 1998 vzrostl za ČR na hodnotu 11,7 dne – při tom v jednotlivých krajích se průměrná doba pobytu pohybuje od 7,9 dne (severočeský kraj) do 13,9 dne (jihočeský kraj). Za celou Českou republiku průměrná doba pobytu zahraničního návštěvníka činila v roce 1997 4,7 dne, za tři čtvrtletí roku 1998 4,9 dne.
Lázeňství podporuje rozvoj cestovního ruchu i v lázeňských městech, která vykazují výrazně vyšší návštěvnost než průměr, jak ukazuje příklad některých lázeňských měst (kromě hl. města Prahy, která zaujímá v návštěvnosti zahraničních turistů zcela mimořádné postavení):

V roce 1997 z celkového počtu hostů v ubytovacích zařízeních ve vybraných lázeňský městech bylo 44 % cizinců, za tři čtvrtletí roku 1998 tento podíl představoval 48 %. Lázeňství se tak značnou mírou podílí na přínosech zahraničního cestovního ruchu.
Výraznější rozdíl v kvalitativních ukazatelích cestovního ruchu (průměrný počet přenocování a průměrný počet pobytových dnů) v zóně lázeňského cestovního ruchu od průměru za celou ČR je patrný i z další tabulky:

Závěr
Česká republika má pro další rozvoj lázeňství velmi příhodné podmínky, které jsou dány bohatstvím a rozmanitostí přírodních léčebných zdrojů ať minerálních, tak i klimatických i dlouhodobou lázeňskou tradicí. Jako významná součást národní ekonomiky slouží lázeňství nejen k léčebným účelům pro naše občany, ale i pro zahraniční návštěvníky s pozitivním přínosem pro devizové příjmy. Jde při tom o odvětví, které je plně zahrnuto do sektoru služeb, bez výrazných nároků na materiální zdroje a naopak o odvětví, významné z hlediska zaměstnanosti a vytváření pracovních příležitostí i v průmyslově méně rozvinutých oblastech. Tyto všeobecné přednosti opravňují zařadit lázeňství mezi rozvojové priority naší ekonomiky.

Zpracovala společnost mag.Consulting, s.r.o.
Táboritská 23 (hotel Olšanka)
130 87 Praha 3
tel.: 02/6709 2284, fax: 02/6709 2285